1. Jaké jsi měl před KAMBÔ ceremonií očekávání?
2. Jaké to skutečně bylo?
3. Jaký to pro Tebe mělo přínos?
4. Jak jsi byl spokojen se mnou jako průvodcem?
5. Jak se nyní cítíš?
- Čekal jsem, že mi bude blbě a půjde ze mě všechno, všemi směry. V podstatě jsem očekával scény z Exorcisty.
- Daleko klidnější a známější. Po aplikaci jsem si sedl, začal jsem to cítit docela brzy a došlo mi, jakou silou to půjde. Vzal jsem si šamaňák, že to víc projedu, pak mi došlo, že bubnováním jen rozproudím krev z pravé paže. Tak jsem přestal, ale už běželo, co mělo. Začalo mi zaléhat v uších, zavřel jsem oči a soustředil se na tělo. Kambô žába se mi začala trochu ukazovat ve vizích, osobně ke mně Kambô mluvilo podobně jako rapé. Silný, přímý, bez okolků. Stáhl se mi krk, nechtěl jsem botox, další den jsem potřeboval být v práci, tak jsem se snažil narovnat. Obrovská žába mi sedla na ramena, ukázala se v síle a prý co budeme dělat. Já jsem požádal svoje duchy o ochranu a šli jsme. Moje záměry byly vlastně dva, protože jsem nevěděl, jak moc pracuje s fyzickou nebo nefyzickou realitou. Jak moc léčí spíš tělo nebo hlavu. Chtěl jsem buď pořešit křeče, co celkem často mívám, nebo pořešit spirituální zásek, zaměření na výkon a kontrolu, co teď prožívám, takže vlastně taky křeč. Sevřel se mi žaludek, tak jsem začal zhluboka dýchat. Kambô mi řeklo: “Honzo, kams to vlez? Fakt jsi tohle potřeboval?” Což mě nahlodalo, ale bylo mi jasný, že vlak už jede a že jsem měl asi poslechnout radu a volit kotník. Šlo to dost rychle. Myšlenky mi odešly k tomu, jestli je záměr dost dobrý. Zpětně asi proto, že vedle celoživotního ekzému co mi seděl po levici bledne všechno a já si vlastně stěžoval, že je všechno moc v klidu. Pak jsem se jen rozhodl to prostě projít a myšlenky trochu odpluly. Ani nevím kam. Pak mi zapršelo do ksichu a pak znova, to už jsem poznal rozprašovač, když jsi mě zvedal a říkal, že jsem omdlel. Moje mysl se odněkud vracela, tak vteřinu jsem přemýšlel, kde jsem, kdo jsi. Odkud jsem se vrátil si nepamatuju, což mi přišlo líto. Pak jsem se jen trochu pozvracel a užíval si pocit klidu a vyrovnanosti, pozorujíc holky okolo a jejich procesy. Sananga už byla za mě trochu navíc. Po kopanci, co má kambô jsem jen cítil bolest v očích a nestíhal už pozorovat další emoce, který mi jindy vyplavovala. Spíš jsem pak ležel pod Kálí a přemýšlel, jestli takhle to viděl tehdy Šiva a co tenhle příběh říká chlapům.
- Křeče se zatím moc neozvaly a když, tak ne moc silně. Spirituálně jsem taky dostal vzpruhu, v podobě klidu a otevřenějšího přijímání, co se děje. Připomenutí, že věci nejsou tak vážný, jak si ego nechává nakecat. A že se nebojím, když se zhasne. I to připomenutí pocitu ze světa nevědomí bylo příjemný, i když tentokrát jen matně.
- Spokojený s Tebou jako průvodcem, profesionálně jsem rozhodně. Řekls to, co bylo potřeba, držel jsi prostor pevně, vlídně a klidně. Dal jsi nám volnost a nenechal ses vykolejit, věnoval jsi nám pozornost, respektoval naše cesty a reagoval na naše potřeby. Jako šaman jsi přitlačil energií když bylo třeba, i zachytil. Z trochu spirituálnějšího pohledu, ze zkušenosti, šamany, kteří mi nesou medicínu, mi Duch prosívá sám. Ať už s medicínou obecně dělají nebo ne, prostě mě to nepustí do práce s tím, kdo mi nic nenese. Minimálně se prostě nic nestane. V tvojí přítomnosti se práce děla. Nemám výtek.
- Už je to týden. Teď se cítím hlavně klidněji. Snáz překračuju nervózní křeč, kterou jsem si poslední měsíce nechal vtlačit. Přijímám co přichází, když je to nepříjemný, mrčím, hledám cestu ven, ale tolik neodporuju a nehroutím se. Míň se nechávám vtáhnout do strachu nebo hádek.